Staré pohlednice a dobové fotografie Praha   Staré Město 2/3

153 - Pohled z Železné (také Řetězové či Rudolfovy) lávky k staroměstskému Nábřeží korunního prince Rudolfa

Vlevo je Rudolfinum, vpravo budova Umělecko-průmyslové školy. Lávka pro pěší byla postavena v letech 1868-1870 za 272 tisíc zlatých na místě starodávného obecního či dolního přívozu, resp. brodu, severně od dnešního Mánesova mostu. Lávka měla v řečišti jen jeden pilíř, byla 200 m dlouhá a 3,8 m široká. Projektantem byl ing. K. Veselý, železná konstrukce byla dodána firmou Ruston & spol. a řetězy ze Sheffieldu v Anglii. Byla odstraněna v roce 1914 a zůstalo po ní jen jméno malostranské ulice U Železné lávky. V té době již v sousedství stál kamenný Most Františka Ferdinanda d’Este, dnešní Mánesův. Dva vojáci na snímku si zřejmě vyrazili do města z nedalekých Bruských kasáren na Malé Straně.

BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. V. KRÁTKORUKÝ, KOLEM 1906

154 - Rudolfinum, dnešní Dům umělců

Bylo postaveno J. Schulzem a J. Zítkem v letech 1876-1886 a pojmenováno na počest korunního prince Rudolfa. Tento stánek umění financovala Česká spořitelna nákladem 2 milionů zlatých. Severní část budovy byla vyhrazena uměleckým sbírkám, v jižní se nachází koncertní síň. Před 2. světovou válkou zasedala v Rudolfinu Poslanecká sněmovna Československé republiky. Budova byla postavena na navážkami zvýšeném a nově upraveném nábřeží. Původní terén byl přibližně v úrovni úpatí schodů v popředí. Tento nižší terén odpovídal zhruba i úrovni Židovského Města před asanací. Ulici mezi zábradlím a Rudolfinem se říkalo Sanytrová podle obrovských hald páchnoucího sanytru (lidový název ledku), z něhož se vyráběl střelný prach. Haldy dosahovaly až do výše třípatrových dům a byly zde od 16. do začátku 19. století.

SVĚTLOTISK. LEDERER & POPPER, KOLEM 1904

155 - Komplex školních budov v Křižovnické ulici, vesměs novorenesančních, v pohledu k Rudolfinu

Byly postaveny rovněž na uměle zvýšeném terénu v letech 1879-1885. Zleva obecná chlapecká škola u sv. Františka, která měla svůj dívčí protějšek v druhém křídle budovy, obráceném k nábřeží. Prostřední budova je Ústav pro vzdělávání učitelek, neboli Paedagogium, založený v roce 1870. Na ní navazuje Umělecko-průmyslová škola postavená v letech 1881-1884 podle návrhů F. Schmoranze ml. a J. Machytky jako první svého druhu v Rakousku. Byla zde i malířská akademie, která se v roce 1902 přestěhovala do vlastní budovy na Letné. Zcela vpravo vidíme začátek vydlážděné prohlubně se zábradlím a schody (viz předchozí záběr), které umožňovaly sestup k staré zástavbě, stojící ještě na původní úrovni terénu.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1906

156 - Platnéřská ulice v pohledu od Mikulášské k Mariánskému náměstí

Šlo o jednu z nejstarších a nejmalebnějších uliček Starého Města, se štítovými domy původně gotickými, později renesančně a barokně přestavěnými. Již od 14. století se jí říkalo Ostružnická či Platnéřská podle výrobců ostruh a brnění z plátů, ale i zbraní. V 17. století začala tato řemesla skomírat a počátkem 19. století měla již ulice další název - Klempířská. Dům U tří jezdců, čp. 121, na severní straně ulice vpravo patřil počátkem 16. století správci staroměstského orloje Jakubovi. Za ním dům U železného muže, čp. 119, býval od roku 1573 cechovním domem platnéřů, o čemž svědčí jeho domovní znamení - postava rytíře v brnění.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. REINICKE & RUBIN, MAGDEBURG, 1904

157 - Pohled na Linhartské náměstí ke Klementinu

Prostranství vzniklo ve středověku rozparcelováním románského Jarošova dvora. V jeho areálu stál od konce 13. století kostel sv. Linharta. Poblíž dvora byla ještě osada kupců, pravděpodobně francouzského původu. Od roku 1346 se zde prodávala drůbež a náměstí se začalo nazývat Nový kurný trh. V 16. století se tu vařilo v obecních kuchyních pro chudé. Odtud pochází další název V kuchyňkách. Kostel sv. Linharta s hřbitovem stál původně v místě pořízení snímku (na parcele čp. 128). Druhý dům zprava, čp. 129, s vyčnívajícím nárožím byl poblíž jeho vchodu. Před ním stojící barokní dům vznikl pravděpodobně až po zbourání kostela v roce 1798. Za domy čp. 133 a 131 (uprostřed záběru) býval až do roku 1791 kostel P. Marie na louži s hřbitovem. Zatímco levá strana náměstí stojí dodnes, domy po pravé straně byly v roce 1908 všechny zbourány.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1906

158 - Průhled Platnéřskou ulicí od Mariánského náměstí směrem k Mikulášské

Zleva, na severní straně ulice, vidíme dům U zlaté koule, čp. 106, s hostincem U města Plzně (lucerna nad vchodem) a za ním renesanční dům U sedmi Švábů, čp. 108, stojící na rohu Žatecké uličky. (V druhém rohovém domě bydlel od roku 1865 pražský kat J. Pipperger, civilním zaměstnáním vyučený čalouník, který vykonával své katovské řemeslo až do své smrti v roce 1888.) Za prampouchem nad ústím Žatecké pokračuje řada domů, které z opačné strany vidíme na obr. 156. Celá ulice bude zbourána v roce 1908 a na terénu zvýšeném o 2 m vytyčena osa nové Platnéřské ulice. Na místě celého levého bloku domů až po Žateckou bude v letech 1926 – 1930 postavena Městská knihovna od F. Roitha. Zboření Platnéřské ulice představuje jednu z největších památkových ztrát z období asanace na Starém Městě.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. K. ZUNA, KOLEM 1902

159 - Severní strana Mariánského náměstí po zbourání nárožního domu čp. 102 (v roce 1890)

Zleva roh Klementina, dále dům s městskou knihovnou (založenou v roce 1891), která sem byla přestěhována kolem roku 1903. Na přelomu století měla 40 tisíc svazků. Rozsáhlý třípatrový dvojdům se sochou P. Marie, čp. 101 a 103, patřil kamnáři Sommerschusovi, který zde kamna prodával a možná i vyráběl. Na prostranství kolem hromady dlažebních kostek stál do roku 1791 kostel P. Marie na louži s hřbitovem (po každé jarní povodni tu dlouho zůstávaly louže). V Platnéřské (před domy na snímku vpravo), ve zbořeném domě čp. 102, měl od roku 1771 svou první dílnu F. Ringhoffer, který výrobou kotlů pro pivovary zbohatl natolik, že si časem mohl přikoupit pět dalších domů v okolí. Jeho potomci podnik rozšířili a v roce 1852 přemístili na Smíchov, kde začali vyrábět mj. i železniční vagony. Domy na snímku byly v roce 1908, až na zadní trakty domů čp. 101 a 103, zbourány, aby ustoupily budově nové Městské knihovny.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK KOLEM 1896. Z. REACH, 20. LÉTA

160 - Severní strana Linhartského náměstí směrem k Mikulášské ulici

Zleva dům U kozla či U zlatého čápa, čp. 114, v kterém v letech 1840-1843 bydlel autor textu české hymny a divadelník J. K. Tyl. Dále domy U modré boty, čp. 129, a U černého orla, který s dalšími dvěma má shodné čp. 128. V místě těchto posledních dvou domů a na prostranství před nimi stál již zmiňovaný kostel sv. Linharta s hřbitovem. V pozadí se dvěma arkádami vidíme dům U zlatého zvonku, čp. 12, který patřil k Linhartskému náměstí. Z tohoto místa nebyl až do roku 1798 vidět, protože ho zakrýval kostel. Všechny domy po levé straně byly v roce 1908 zbořeny, aby uvolnily místo Nové radnici. Z náměstí se stala Linhartská ulice, přičemž se posunula a vyrovnala stará uliční čára.

ČTYŘBAREVNÁ AUTOTYPIE. DLE OLEJOMALBY J. MINAŘÍKA, KOLEM 1907. F. J. JEDLIČKA, KOLEM 1915

161 - Snímek severozápadní části radničního bloku pořízený ze střechy domu v Kaprové ulici

Odkrytí původně úzké Mikulášské uličky bylo umožněno odstraněním celého bloku staré zástavby, ohraničeného ulicemi Kaprovou, Žateckou a Linhartským náměstím. Skupina domů na snímku patří na Starém Městě k nejstarším (v levé části převážně gotické domy klasicistně přestavěné, v pravé části barokní, u čp. 12, 11 a 10 s románskými základy). Nejznámější z nich, dům U zelené žáby, čp. 13, s proslulou vinárnou, se na snímku nachází uprostřed pod věží Staroměstské radnice. Ohrada vlevo chrání zbytky románského domu čp. 16, bývalé studentské koleje zvané Andělská (založené Karlem IV.), odkrytém při asanaci. Torzo domu bylo po dvou letech vášnivých polemik a protestů veřejnosti v roce 1911 bezohledně odstraněno. Na zbořeništi vyrostly budovy Nové radnice a Magistrátu hl. města Prahy.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1909

162 - Pohled z Kaprové ulice do Mikulášské na část radničního bloku domů

Věž vlevo patří baroknímu kostelu sv. Mikuláše. Vedle ní stojí novobarokní budova z roku 1902 od R. Kříženeckého, která nahradila starou prelaturu zrušeného kláštera slovanských dominikánů, zbořenou v roce 1897. V té měla v letech 1859-1897 dílnu a tiskárnu firma K. Bellmann - později známé vydavatelství pražských pohlednic. V roce 1883 se tu narodil spisovatel F. Kafka. Snímek zachycuje stav po asanaci. Vpravo již stojí budova Nové radnice, postavená v letech 1908-1911 O. Polívkou, jejíž boční trakt tvoří část nové Platnéřské ulice. V místě nároží této radnice, v domě čp. 127, bývala proslulá krčma Batalion, shromaždiště pražské spodiny. Prázdná parcela vedle již rozšířené Kaprové ulice bude zastavěna až ve 20. letech tohoto století novou budovou Magistrátu města Prahy. V místech skladovaného stavebního materiálu stála bývalá Andělská kolej (viz obr. 161), údajně nejstarší obytný dům v Praze.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. J. ŠOREYS, KOLEM 1914

163 - Východní průčelí Klementina na Mariánském náměstí

Klementinum založili jezuité povolaní do Prahy Ferdinandem I. na místě staršího dominikánského kláštera s kostelem sv. Klimenta z 11. století (odtud název). Celý rozsáhlý barokní komplex začal stavět C. Lurago kolem roku 1600 a přibližně v roce 1730 dokončil F. M. Kaňka a možná i K. I. Dientzenhofer. Jezuitský řád se věnoval šíření katolické víry, vzdělanosti a školství. V roce 1654 spojil Ferdinand III. zdejší klementinskou univerzitu s Karlovým vysokým učením v univerzitu Karlo- Ferdinandovu. V roce 1773 byl jezuitský řád zrušen a do Klementina se přestěhoval arcibiskupský seminář, přemístěný pak v roce 1928 do Dejvic. Z věže hvězdárny (vlevo) se od roku 1842 praporkem oznamovalo poledne. V roce 1900 měla zdejší knihovna 2 miliony svazků. Dnes celý komplex slouží téměř výhradně Státní knihovně.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1899

164 - Severní strana Malého náměstí s průhledem k Linhartskému náměstí

Lidově se celému prostranství říkalo a občas ještě i dnes říká Malý ryneček. Zleva část domu čp. 143, následuje novorenesanční dům U tří bílých růží, n.čp. 142, postavený F. Rechsiegelem v letech 1895-1897, se sgrafity dle návrhu M. Alše. Od roku 1850 tu přes 140 let bylo nejpopulárnější pražské železářství firmy V. J. Rott, dnes přepychové lahůdkářství. Majitelem rohového domu U černého beránka, čp. 138, postaveného v roce 1871 I. Ullmannem, byla rovněž firma Rott. V domě byla staroměstská pošta. Zprava vidíme část domu čp. 4. Uprostřed náměstí stojí kašna s renesanční mříží z roku 1560, která vždy na zimu bývala obkládána dřevěným bedněním napěchovaným hnojem proti zmrznutí. Maketu náměstí z doby renesance (ve skutečné velikosti) mohli shlédnout návštěvníci Národopisné výstavy v roce 1895.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. LEDERER & POPPER, 1898

165 - Pohled na severovýchodní frontu domů Malého náměstí

Zprava je pozdně renesanční Pezoldovský dům zvaný Zlatý roh, čp. 4, jehož obchody v přízemí (např. u okraje snímku První česká mlékárna v Praze) budou odstraněny až ve 30. letech při obnově podloubí. U dalších pěti domů radničního bloku, původně gotických, se slohově různě upravenými průčelími, zůstalo středověké podloubí zachováno. V pozadí vidíme do úzké Mikulášské uličky s částí nároží domu čp. 128 na Linhartském náměstí, kam se stáčejí i koleje tramvajové dopravy. Vlevo na prostranství před kašnou stojí čtyřramenný menší typ Lindsbauerova plynového kandelábru. V porovnání s předchozím snímkem je zřejmé, že u kandelábru došlo k nanejvýš kuriózní úpravě: kombinaci plynových luceren s baňkou možná již elektrického osvětlení.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK KOLEM 1907. Z. REACH, 20. LÉTA

166 - Jižní strana Malého náměstí

S výstavnými, původně gotickými domy, které v minulosti patřily zejména lékárníkům z ciziny. Těch bylo na počátku 14. století v Praze celkem sedm a všichni působili na Starém Městě. Např. Augustin z Florencie v domě U modrého jelena zvaném Richtrův, čp. 459 (první zleva), nebo Angelo z Florencie v domě zvaném V ráji, čp. 144 (druhý zprava). I v ostatních domech byly apothéky, ale v této tradici pokračuje dnes už jen jediná - U zlaté koruny, čp. 457 (na záběru uprostřed). Kromě léků vyráběli lékárníci kdysi také různé lahůdky a bonbóny pro mlsné (cukrárny tehdy nebyly). V Richtrově domě sídlila první pražská telefonní ústředna, která v roce 1882 začínala s 98 účastníky. Vedle kašny je litinový stojan městského vodovodu.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. SNÍMEK KOLEM 1910. R. MACHAČ, 1914. PROŠLO POŠTOU 1974!

182 - Ulice Na můstku - pohled od Václavského náměstí k Rytířské ulici

Starobylý název byl odvozen od skutečného kamenného gotického můstku přes příkop, který vycházel z branky ve staroměstských hradbách a jehož zbytky jsou dochovány ve vestibulu stejnojmenné stanice metra. Tudy probíhající hradby stály ještě dlouho po založení Nového Města a byly zbořeny až ke konci 17. století. V nárožním domě vpravo, n.čp. 388, postaveném v roce 1900, byl známý obchodní dům s látkami E. Löbla a kavárna nazývaná zpočátku Kovářova, později Edison. Za ním stál jen o něco starší dům s arkýřem, zvaný U Kasírů. Oba domy byly v souvislosti s výstavbou stanice metra v polovině 70. let zbořeny, v 80. letech je nahradil objekt firmy ČKD. V pozadí na rohu Provaznické byl dům čp. 386 s obchodem A. Müllera. Zcela vlevo se nacházelo známé klenotnictví J. Rechnera. Domy na levé straně ulice a původní zástavba na pravé straně mezi ulicemi Provaznickou a Rytířskou stojí dodnes.

BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. KOLEM 1905

183 - Ulice Na můstku v opačném pohledu než na předchozím obrázku

Díky této reklamní pohlednici firmy M. Pressburg (továrna nákrčníků) se nám zachoval velmi zajímavý pohled směrem k Václavskému náměstí. Zleva vidíme již vzpomínaný arkýř domu U Kasírů, n.čp. 387, za ním do ulice vysunutý objekt U zlatého jednorožce. Po jeho zboření v roce 1900 došlo posunutím uliční čáry k rozšíření komunikace a byl postaven tzv. Löblův obchodní dům (viz obr. 312). Vpravo za domovní zástavbou stála kdysi brána sv. Havla - největší a nejvýznamnější v opevnění Starého Města. Zřízením komunikace Na můstku v ose Václavského náměstí, krátce po založení Nového Města, ztratila svůj význam. Nápadná reklama J. G. Seliga (sídlo firmy bylo v ulici Na Příkopě) dokládá, že již před 100 lety se jedna z nejrušnějších pražských ulic neobešla bez směnárny.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1897

184 - Melantrichova ulice v pohledu od Rytířské, zachycující obě uliční fronty

Vzadu, před domem čp. 463, se ulice stáčí doprava a ústí na Staroměstské náměstí (viz obr. 186). Vlevo poutají pozornost dam výklady textilního obchodu firmy O. Tuček. Nádherný novorenesanční výkladec zdobí na nároží dva lvi. Tento klasicistní dům z roku 1835, vybudovaný na místě tří gotických kotců se sukny, nese totiž jméno U dvou červených lvů. Protější nároží zaujímá novorenesanční Městská spořitelna, n.čp. 536, z roku 1894, taktéž vystavěná po zboření kotců (viz obr. 195). Za ní na rohu Havelské ulice stojí dům s vížkou, pocházející z 2. poloviny 90. let 19. století. V té době se vážně uvažovalo o probourání široké třídy, která by vedla od Václavského náměstí přes ulici Na můstku a Melantrichovu ulicí k Staroměstskému náměstí.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1907

185 - Jihozápadní strana Melantrichovy ulice v pohledu od Rytířské

První dva domy zleva, čp. 962 a 514, a ulička mezi nimi, vznikly v 18. a 19. století na místě středověkých kotců se suknem. Ty připomíná název uličky - V kotcích. Třetí dům zleva na rohu Havelské ulice patřil ve 14. století J. Junošovi, jednomu z mála českých měšťanů v německém Havelském Městě. V domě měl tiskárnu D. Sedlčanský, který již v roce 1597 vydával Noviny pořádné. Dle Kroniky J. Rutha šlo pravděpodobně o první český časopis vydávaný o 18 let dříve než v Německu, o 25 let dříve než v Anglii a o 35 let před Francií! Ulici zametají ženy, možná místo metařů, kteří narukovali do války. Prvním válečným létům odpovídá i móda pánských slamáků, která se ve střední Evropě masově rozšířila v létě roku 1914.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK KOLEM 1915. Z. REACH, 20. LÉTA

186 - Úsek Melantrichovy ulice před Staroměstským náměstím

Zleva část domu s dalším krásným výkladcem, patrně módního obchodu, za ním dva objekty bývalého kláštera servitů u sv. Michala, čp. 970 a 971. Barokní klášter servitů byl založen roku 1628 a zrušen za Josefa II. U vyčnívajícího nároží s reklamou firmy C. Lüftnera (sklad kůží a přípravků pro obuvníky) je průchod ke kostelu sv. Michala. V tomto kostele, zmiňovaném již v roce 1313, kázal o 90 let později Mistr Jan Hus. Ulici se od 17. století říkalo Sirková, protože se tu prodávala síra. V roce 1894 byla nazvána po Jiřím Melantrichovi z Aventina, který měl v domě U dvou velbloudů, čp. 471, svoji proslulou tiskárnu. Dům stál mimo záběr vpravo za fotografem. Stažené rolety zakrývají výklady převážně kožešnických krámů. Je totiž neděle nebo jeden z mnoha církevních svátků, které se v monarchii důsledně dodržovaly.

SVĚTLOTISK. 1908

187 - Pohled do Železné ulice od Stavovského divadla směrem ke Staroměstskému náměstí

Starobylé jméno ulice vzniklo podle obchodů se železem, které tu bývaly již ve 14. století. V 16. století se v ní usadilo mnoho cizích obchodníků, zejména z Německa. Zleva bývalý klášter obutých karmelitánů při kostele sv. Havla. Dostali bychom se k němu Havelskou uličkou, která začíná u nárožního domu U Goliáše. Objekt s podloubím a se štíty, čp. 495, a dům za ním, čp. 494, oba ze 17. století, byly zbořeny v roce 1898. Uvolnily tak místo novorenesančnímu obchodnímu a činžovnímu domu (viz obr. 189). Vpravo roh Karolina a ulička vedoucí na Ovocný trh. V době pořízení snímku sídlila ve zrušeném klášteře Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách, založená roku 1833. Od roku 1849 tu byla první česká reálka a později také C. a k. krajkářská manufaktura.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK 1898. Z. REACH, 20. LÉTA

188 - Ústí Melantrichovy ulice na Staroměstské náměstí

S domy Na kamenci (vlevo) a U vola (vpravo). Oba domy jsou spojeny prampouchem, či po pražsku „švibognem“. Zúžení a křivolakost středověkých komunikací bylo jednak živelné a jednak záměrné. V prvním případě bylo výsledkem snahy o maximální využití místa a rozšíření majetku na úkor veřejné komunikace. Tato svévole časem nabyla takových rozměrů, že způsob zastavování parcel musel být upraven zvláštním stavebním předpisem. V druhém případě šlo o důvody obranné, zejména v těch městech, které byly sužovány častými vpády nepřítele. Klikatost ulic umožňovala obráncům města snáze se krýt a při ústupu se za dalším nárožím znovu zformovat. Na nedělním snímku vidíme zblízka již vzpomínané obchody A. Horáka a E. Bittnera (viz obr. 168).

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK KOLEM 1910. Z. REACH, 20. LÉTA

189 - Snímek Železné ulice od Rytířské

Oproti obr. 187 z pozdější doby a pořízený z větší vzdálenosti. Fotograf dostal do záběru navíc nároží domu čp. 539 s obchodem, podle výloh s bílým zbožím, a část průčelí Stavovského divadla (dříve Královské zemské divadlo německé). Na místě dvou domů U Goliáše již stojí novorenesanční čtyřpatrový dům stejného jména - ty připomíná socha na nároží ve výši prvního patra. Za divadlem je vidět část budovy Karolina. Za ním se ulice mírně stáčí doleva a ústí na Staroměstské náměstí.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1907

190 - Úzká a malebná Vejvodova ulice v pohledu od Jilské k Michalské

Zprava část domu U zlatého kohouta, čp. 430 (s druhým průčelím do Michalské), dále dům U žluté růže, čp. 431, s nevšedním řešením podchodu s obytnou místností a střechou. Zeď na levé straně kryje dvory domů v Jilské a Michalské. Za své jméno vděčí Vejvodova ulice primátoru J. V. Vejvodovi ze Stromberka, který v 18. století vlastnil dům na nároží Jilské (čp. 353 – mimo záběr vpravo). Dříve se nazývala Míčová podle míčovny v domě na protějším nároží Jilské (čp. 445 - mimo záběr vlevo). Ten v roce 1675 koupil Ital V. Ringolini. Provozovaly se zde nejen hry míčové, ale i taneční zábavy. Ringolini byl jedním z tanečních mistrů, kteří v Praze vyučovali cizím tancům. Získal také výhradní právo na pořádání plesů na Starém Městě. Jeho domu se proto říkalo též Bálový.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1909

191 - Karolinum na rohu Železné ulice a ovocného trhu

Toto centrum Karlovy univerzity, nejstarší ve střední Evropě, bylo vždy spjato s osudy a společenským vývojem českého národa. Vzpomeňme alespoň boj o Dekret kutnohorský, působení Mistra Jana Husa, či studentské hnutí v roce 1848. Univerzitu založil Karel IV. dne 7. dubna 1348 ku prospěchu království Českého, aby obyvatelé jeho lačnící po ovoci dobrých umění nemuseli žebrati o cizí almužnu, nýbrž aby v království svém měli stůl připravený. Z původního gotického Rothlevova domu zbyla po Kaňkově barokní přestavbě jen arkýřová kaple sv. Kosmy a Damiána. V přízemí bývaly obchody knihkupců a lékárníků. Kolem roku 1910 tu kromě holičství byla také firma Maader a syn - výhradní zastupitelství rybářské společnosti Nordsee. V prostoru mezi Karolinem a Stavovským divadlem (vpravo) se dokonce obchodovalo se psy.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK KOLEM 1910. Z. REACH, 20. LÉTA

1    nahoru    3