418 - Pohled z Karlova náměstí do celého průběhu Ječné ulice![]() V pozadí jsou dokonce vidět věže kostela sv. Ludmily na Královských Vinohradech. Ve středověku se ulici říkalo Sviňský trh, neboť se zde prodávala prasata. Později ječmen - proto se tak dodnes nazývá. Ještě kolem roku 1800 byla Ječná ulice řídce zastavěná, mezi nízkými domky se táhly zdi zahrad. Teprve na přelomu 19. a 20. století začala intenzivnější výstavba vyšších činžovních domů, byly položeny koleje pro elektrickou tramvaj a celá ulice předlážděna. V popředí, při ústí ulice na náměstí, vidíme zleva nárožní dvoupatrový dům U kamenného stolu, čp. 550, zbořený kolem roku 1908. Na jeho místě byl v roce 1911 postaven jeden z nejtypičtějších objektů nastupující české moderny od T. Petříka a K. Roštíka. Vpravo je roh kostela sv. Ignáce z Loyoly. LAKOVANÝ BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. V. KRÁTKORUKÝ, 1908
|
419 - Ječná ulice směrem ke Karlovu náměstí - v opačném pohledu než obr. 418![]() Zprava na nároží ulic Štěpánské a Ječné je dům čp. 544, sídlo policejního komisařství. Ve čtvrtém domě, čp. 547, byla v roce 1900 zřízena první menza pro mediky a techniky, kteří sem docházeli na stravu z blízkých vysokých škol. Zleva je kostel sv. Ignáce, před ním dva staré domy, Salmovská ulice a řada pěti domů k Lipové ulici, jejíž nároží ještě vidíme na snímku. Ve zmíněné řadě, v domě čp. 508, bylo sídlo velmi aktivního cyklistického klubu Praha a na nároží mimo záběr, v čp. 511, byla známá Schöblova restaurace, počátkem 20. století sídlo Klubu sběratelů pohlednic. Elektrická tramvaj jede přes Karlovo náměstí do Spálené ulice. Chodci zatím bez obav přecházejí ulici - semafory se v Praze začnou objevovat až ve 30. letech. SVĚTLOTISK. C. FISCHL, KOLEM 1903 |
420 - Střední část Ječné ulice v pohledu od Karlova náměstí![]() Zástavba v tomto úseku pochází převážně z 80. let 19. století. Jednou z výjimek je druhý dům zprava U zlatého kříže, čp. 516, původně středověký, klasicistně přestavěný. Byla v něm hudební škola. Naproti, na nároží ulice U Karlova, stojí rozsáhlá novorenesanční budova C. a k. české reálky, čp. 517, postavená v letech 1873-1875. V třetím domě zleva, U křtěnců, působila jedna ze škol pro výchovu služek. V bohatších rodinách bylo samozřejmostí je zaměstnávat. Proto školy tohoto zaměření, včetně zprostředkovatelen, výborně prosperovaly. V době pořízení snímku byla ulice již spojnicí mezi Královskými Vinohrady a nově vybudovaným nábřežím Palackého. Proti minulosti se stala živější, avšak obchody zde ještě dlouho byly druhořadé a bylo jich tu také daleko méně, než v souběžné Žitné. BAREVNÝ SVĚTLOTISK. K. ZUNA, KOLEM 1908 |
421 - Pohled do celého průběhu Žitné ulice z Karlova náměstí až k Táborské ulici![]() Původní stará zástavba, většinou středověká, s výjimkou nízkého domu na nároží Příčné ulice, byla kolem roku 1880 nahrazena řadou výstavných novorenesančních domů. Zleva velký nárožní dům, čp. 669, s balkonem a kavárnou U Karla IV. Další dva domy, čp. 1688 a 1670, byly postaveny na pozemcích vyčleněných z původní parcely tohoto nárožního objektu. V druhém domě zleva (za lucernou) má dnes malý antikvariát Z. Križek, specializovaný na grafiku, plakáty a staré pohlednice. Ve třetím domě zprava, s arkýři uprostřed, bydlel první ministr financí Československa Dr. A. Rašín - tvůrce pevné koruny v evropském měnovém chaosu po 1. světové válce. Před tímto domem byl dne 17. února 1923 z politických důvodů zákeřně zastřelen devatenáctiletým anarchokomunistou, úředníkem pojišťovny. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. KOLEM 1902 |
422 - Střední část Žitné ulice od Štěpánské k Táborské![]() Střídají se zde domy původně středověké s klasicistními fasádami a objekty novější, postavené po roce 1870. Ke staré zástavbě patří první dva domy zleva, čp. 607 a 606. Další dvoupatrový dům, v jádru středověký, stojí na nároží ulice Ve smečkách. V třípatrovém domě čp. 1383 měl pohřební ústav K. Fuchs. Za ním, na nároží Krakovské, vidíme vysoký objekt, postavený na místě tří středověkých domů. Na pravé straně v domě U zeleného stromu bylo sídlo Spolku ošetřovatelek Červeného kříže pro království České. V dalším domě, čp. 570, na nároží ulice V tůních mělo tiskárnu katolické družstvo Vlast, vydávající stejnojmenný měsíčník, týdeník Naše listy a čtrnáctideník Vychovatel. Na rozdíl od honosných plynových luceren na nedalekých bulvárech jsou zdejší jen funkční. SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1899
|
423 - Průhled Žitnou ulicí![]() Z křižovatky se Štěpánskou k ulici Táborské až do Palackého třídy na Královských Vinohradech. Vlevo je nárožní dům Dva klíče, čp. 610, s jediným noblesnějším a krásně vyřezávaným výkladcem obchodu v ulici. Jeho majitel Č. J. Hadrbolec zde prodával textilní zboží, které propagoval na poutačích umístěných mezi okny prvního patra. V domě bydlela do roku 1904 M. Pečírková, která po manželovi vydávala dlouhá léta oblíbený Pečírkův kalendář. Vpravo je zahrada fary u sv. Štěpána, která zde stála již v roce 1440. Žitná byla tichá ulice, neboť kromě horního krátkého úseku jí tramvaje neprojížděly. Teprve po 2. světové válce zde jezdily trolejbusy až do jejich zrušení v roce 1972. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, KOLEM 1908 |
424 - Střední část ulice Štěpánské ve směru od Žitné ulice k Václavskému náměstí![]() Ulice nese název po kostelu sv. Štěpána, který stojí ve výše položené části, poblíž Ječné (viz obr. 426). Na to, že vycházela z Václavského náměstí a spojovala je s Žitnou a Ječnou, byla poměrně klidná a méně frekventovaná. Tomu odpovídal i menší počet obchodů. Řada domů na západní straně začíná vlevo domem čp. 647. V následujícím patrovém dvojdomě, čp. 645 a 646, bylo v roce 1848 policejní komisařství pro horní Nové Město. Dvoupatrové domy za ním patří ještě ke starší zástavbě, následující tři jsou již novější (postavené kolem roku 1880). V místě prvního, nejvyššího z nich, bydlel v roce 1835 MUDr. Jan rytíř Carro, jenž zaváděl v Praze očkování. Ulice V jámě (před domem s kopulí) se jmenuje podle jam a prohlubní, do nichž okolní pasíři odpradávna odhazovali odpadky ze zpracovaných kůží. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, KOLEM 1906 |
425 - Část východní strany Štěpánské ulice poblíž Václavského náměstí v pohledu od ústí ulice V jámě (vlevo, již mimo záběr)![]() Jde o velmi vzácnou pohlednici, zachycující ještě starou zástavbu předcházející dnešní - ani jeden dům na této straně již nestojí (torzo bývalého domu Schlaraffie, čp. 623, bylo při soudobé rekonstrukci hotelu Alcron začleněno do jeho komplexu). Zprava vidíme průchozí dům U Hřebeckých, čp. 622, s prodejnou uhlí, dále úzký třípatrový honosný dům, čp. 623, v té době sídlo německého spolku Schlaraffia, v přízemí s hostincem, kam s oblibou chodívali také buršáci. Za ním je protáhlý patrový dům, v němž byla později tiskárna E. Leschingera. Po jeho zboření zde v meziválečném období postavili luxusní hotel Alcron s 279 lůžky. V následující třípatrové budově, čp. 625, byl známý Dvorní pivovar s hostincem a pozdějším kabaretem. Řada domů na snímku končí pivovarem U Primasů, zbořeným koncem 20. let. Na jeho místě je dnes rozlehlý palác Komerční banky. SVĚTLOTISK. E. SCHMIDT, DRÁŽĎANY - BUDAPEŠŤ, 1898 |
426 - Průhled Štěpánskou ulicí ke kostelu sv. Štěpána, jehož věž vidíme v pozadí![]() Poblíž kostela se již dávno před založením Nového Města rozkládala osada Rybníček (byly tu tři rybníčky) se starým kostelíkem sv. Štěpána (dnešní rotunda sv. Longina). Pozemky náležely řádu křižovníků s červenou hvězdou, který tu po založení Nového Města nechal postavit nový farní kostel pro širší okolí. Z rybníčků byl ve 14. století veden do kašen Koňského a Dobytčího trhu snad první pražský vodovod. Zleva dvojdům Černý orel, čp. 616 a 615, v němž bylo původně německé gymnázium, které se po roce 1900 přestěhovalo do následující, vyšší budovy čp. 614 - zvané Na Květoni. Na chodnících vysázené stromy tu dlouho nevydržely. Po postupné přeměně ulice na rušný postranní bulvár byly brzy poté odstraněny. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1901 |
427 - Jižní a nejvýše položená část Vodičkovy ulice![]() S věží a východním traktem Novoměstské radnice od nároží ulic Jungmannovy a Vodičkovy (které vidíme na obr. 431). Ulice je spojnicí dvou největších novoměstských náměstí - Václavského a Karlova. Zleva v ohybu ulice stojí starší domy, čp. 680 až 678, s řadou obchodů, za nimi, na nároží úzké Hopfenštokovy ulice (viz obr. 436), vyšší dům U Řečických, čp. 677, s reklamou na boční stěně. Zprava je část barokního domu knížete A. J. Schwarzenberka, čp. 16, zasahující svým zadním přístavkem do ulice Lazarské. V domě se nachází sklad a prodej plodin ze Schwarzenberského panství. V dalším domě, čp. 15, na nároží Lazarské, původně středověkém s barokní fasádou, sídlí Národní záložna. Po zboření obou objektů koncem 20. let bude na jejich místě postaven funkcionalistický palác Báňské a hutní společnosti podle projektu J. K. Říhy. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1906 |
428 - Dům U Štajgrů, dříve U Vodičků, čp. 699, na východní straně Vodičkovy ulice![]() Původně dva středověké domy spojil po roce 1467 jejich majitel, řezník J. Vodička. Tím vznikl v ulici tehdy největší dům a po jeho majiteli byla pojmenována i celá komunikace. Objekt byl barokně přestavěn a stál ještě počátkem 20. století, kdy patřil velkoobchodníkovi J. Novákovi, jehož jméno je na fasádě, kam se podíváme. V domě byl hostinec U Štajgrů (první vchod) a obchodní dům s látkami a krejčovstvím firmy J. Novák. Její majitel zbohatl natolik, že si na místě starého domu mohl nechat postavit v letech 1902-1903 dle projektu architekta O. Polívky jeden z nejrozsáhlejších a nejkrásnějších secesních domů v Praze. Tento ve své době největší obchodní dům nazvaný U Nováků vydával také vlastní propagační pohlednice. Až do roku 1993 zde bývala pověstná filatelistická burza. AUTOTYPIE. J. NOVÁK, 1900 |
429 - Vodičkova ulice![]() Od Vyšší dívčí školy (vpravo mimo záběr) k Václavskému náměstí. Zprava na nároží ulice Školské vidíme dům čp. 695 s klasicistní fasádou, v jehož přízemí byla známá Národní kavárna. Další dům, čp. 696, je rovněž nárožní, s bočním průčelím do ulice V jámě. Část domu byla později při rozšíření ulice zbourána. Nové průčelí stoupilo z ulice - dnes je zde známý Branický sklípek. Vlevo stojí monumentální novorenesanční Hlávkův palác, čp. 735 a 736, se štíty a bohatou sgrafitovou výzdobou, postavený v roce 1889 J. Tesařem a J. Fantou, jehož druhé průčelí je obráceno do Jungmannovy třídy. Jde o rozsáhlý komplex čtyřpatrových domů s komfortně vybavenými nájemními byty - v té době nejvýnosnější v Praze (vynášel 53 tisíc zlatých ročně). V přízemí byla řada obchodů a velká Akademická kavárna (dnes je zde jídelna firmy McDonald). SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1899 |
430 - Severní strana Lazarské ulice od Vodičkovy ke Spálené![]() Zprava vidíme část zadního traktu již zmiňovaného domu čp. 16 a nízký dům na nároží Vladislavovy ulice, čp. 45. na jejich místě je dnes komplex moderních budov bývalé Báňské a hutní společnosti z roku 1930, sídlo českých vládních úřadů v době bývalé Československé federace, v podzemí s divadlem Komedie. Podél chodníku na malém plácku až k Vladislavově ulici se rozprostíralo tržiště s ovocem, zeleninou a jiným zbožím. Navazovalo na tradici zdejších trhů, zejména masných krámů, které stály přímo uprostřed ulice od založení Nového Města až do ledna roku 1898. Za tržištěm na nároží Vladislavovy a Lazarské stála nevzhledná barokní budova kláštera sv. Trojice, čp. 46, později přeměněná na kasárny. Po jejich zboření v roce 1899 zde byly postaveny tři nové objekty, které vidíme na snímku. Také dvoupatrový objekt zcela vlevo na nároží Spálené ulice, čp. 82, byl v roce 1910 zbořen. Na jeho místě je dnes secesně-kubistický dům Diamant od E. Králíčka. SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1905 |
431 - Průhled do celé Jungmannovy třídy (vlevo) a větší části Vodičkovy
|
432 - Jungmannovo náměstí![]() S pomníkem českého buditele a jazykovědce J. Jungmanna (1773-1847), autora Slovníku česko-německého, Historie literatury české, Slovesnosti atd. Bronzová socha na žulovém podstavci byla postavena v roce 1878 dle modelu L. Šimka, nákladem podpůrného spolku spisovatelů Svatobor, založeného F. Palackým v roce 1860. Ve středověku zde byl hřbitov, u jehož severní zdi se nacházela původní nízká zástavba, přibližně v místě řady deseti domů vlevo (čp. 761-771). Nejstarší z nich je protáhlý dům U Mottlů, předtím U zlatého věnce, čp. 761, s barokní fasádou (viz obr. 316). Budova vpravo je františkánská fara z roku 1788, za ní na nádvoří stojí chrám P. Marie Sněžné, založený v roce 1347, jehož klenba je v Praze a v celých Čechách nejvyšší - 35 m. Na náměstí vidíme stanoviště fiakrů, které tu bylo již od 90. let 18. století. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. KOLEM 1904
|
433 - Východní strana Jungmannovy třídy - pohled od Vodičkovy ulice
|
434 - Nárožní Mottlův dům na Jungmannově náměstí, čp. 761![]() S hlavním průčelím do Ferdinandovy třídy a bočním do Ovocné ulice. Dům si nechala postavit Ústřední banka českých spořitelen na místě dvoupatrového barokního domu (viz obr. 316 a 432) v roce 1906 K. Mottlem ve stylu florální secese. Zprava na nároží Jungmannovy třídy stojí starý dům U zlatého říšského jablka, čp. 752, dvorního zlatníka a klenotníka W. Rummla. Dnes je na jeho místě moderní objekt bývalé pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurta z roku 1931 od K. Roškota a F. Lehmana. Vlevo na nároží Ovocné a Perlové vidíme dům čp. 371, jehož majitelem byl v 19. století, jak se uvádí, bohatý obchodník se železem Reach. Jeho patrně chudší kolega stejného jména měl obchůdek se starým železem v ghettu (viz obr. 243). KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. 1906 |
435 - Severní strana Palackého ulice mezi Vodičkovou ulicí (v popředí)
|
436 - Hopfenštokova ulice od Školské k ulici Vodičkově![]() Je to jedna z typických užších postranních ulic, jakých je v okolí víc. Původně se nazývala Řeznická, později Proti šatlavě podle vězení v protilehlé Novoměstské radnici. Novější jméno získala po fyzikovi J. Hopfenštokovi, který vlastnil dům čp. 674 na nároží Vodičkovy ulice (v pozadí vlevo). V něm byla také poliklinika české univerzity a známá pivnice dvorního pivovaru U Primasů. Vpravo na nároží Školské ulice vidíme obecnou novoměstskou školu pro chlapce, čp. 1442, postavenou na místě bývalého domu U Ambrožů s velkou zahradou. Kolem roku 1930 zde byla Živnostenská škola a sídlo Pěvecké obce československé, která od roku 1897 vydávala Věstník pěvecký a hudební. SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, KOLEM 1908 |
437 - Vladislavova ulice![]() Uprostřed s budovou Měšťanské besedy, čp. 1477, od Charvátovy ulice k Lazarské. Ulice nese jméno krále Vladislava Jagellonského, který komunikaci nechal zřídit na území bývalého židovského hřbitova ze 13. století, zvaného Židovská zahrada. Dům Besedy byl postaven v roce 1870 jako společenské středisko českého měšťanstva, které se začalo sdružovat od roku 1845. První sídlo Besedy bylo v Uršulinské ulici, čp. 144 (u otevření v roce 1846 byl i arcivévoda Štěpán), druhé v ulici Na příkopě v domě U černé růže, teprve třetím sídlem se stala budova na snímku. K objektu přiléhala velká zahrada se zajímavě řešenou zdí dle návrhu architekta Stibrala. Jednou z mnoha činností Besedy byla později ve 30. letech popularizace společenského tance. Od poloviny 50. let tu bylo sídlo Čs. televize, dnes je zde TV Nova. SVĚTLOTISK. K. BELLMANN., 1898
|
470 - Prosluněná severovýchodní průčelí domů v ulici U Městského sadu
|
471 - Mariánská ulice v úseku od Růžové (vlevo mimo záběr) k Hybernské![]() Kdysi se nazývala Chudobická po roztroušené osadě Chudobice, která tu existovala ještě před založením Nového Města. Jméno Mariánská získala v roce 1839 po Marii Anně, císařovně rakouské a poslední české královně. Vpravo, asi 60 m za stromořadím, se táhly novoměstské hradby. Vlevo na místě souvislé řady domů se kdysi, stejně jako v sousední ulici U Městského sadu, střídaly menší domky se zahradami. Až do roku 1885 stál v místě čtvrtého domu zleva starý objekt, čp. 958, a před ním v ulici další, čp. 959, zasahující téměř k hradbám. V obou objektech, které patřily k sobě, se nacházela pila, jejíž majitelem byl otec známého českého básníka J. Zeyera. Vznik nové zástavby v rozmezí let 1875-1900 souvisí se zbouráním hradeb a vytvořením nové a širší Mariánské ulice. Reklamní sloup v pozadí stojí u vchodu do Jerusalémské ulice. SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1900 |
472 - Část Městského sadu s rybníčkem před nádražím Františka Josefa I![]() Po zbourání hradeb v úseku mezi bránami Koňskou a Novou v roce 1875 získalo město rozsáhlé plochy pro novou zástavbu a komunikace, ale hlavně pro zřízení nového parku před nádražím. Měl být náhradou za zrušené soukromé zahrady a oblíbené procházky Pražanů po hradbách. Po vyrovnání terénu se sem k úpravě záhonů navezlo na 10 tisíc m3 kvalitní zeminy, vytěžené při kopání základů Rudolfina. Vzrostlé okrasné stromy se sem přivážely z ostatních městských parků. Uprostřed bylo zřízeno kulaté květinové náměstíčko a přímo pod nádražím, nákladem 52 tisíc zlatých, jezírko se skalkou, rybičkami a labutěmi. Aby se zamezilo víření prachu, visely tu od roku 1902 tabulky se žádostí, aby dámy nenosily vleček. SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1900
|
473 - Bredovská ulice od Nového německého divadla k Jindřišské ulici
|
474 - Nové německé divadlo v Sadové ulici (také Sadová silnice), čp. 104![]() Kamenná budova byla postavena v letech 1886-1887 podle plánů vídeňských architektů F. Fellnera a H. Helmera. Došlo tu k zajímavému skloubení stavebních slohů - vnějšek objektu je novorenesanční, vnitřek však ve stylu rokoka. Hrály se v něm opery a operety, méně již činohry. Nevýhodou divadla bylo sousedství s nádražím. Operní představení, ale zejména nástupy sólových partů, byla často rušena pískotem parních lokomotiv. V meziválečném období do stávalo divadlo od státu 2 miliony korun roční subvence. Za to se zde mohla dvakrát týdně hrát česká představení. V roce 1945 bylo přejmenováno na Divadlo 5. května a po pěti letech na Smetanovo. Dnes je to Státní opera Praha. Stejně jako dříve, je její repertoár zaměřen na operu a balet. LAKOVANÝ BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. D. KOSINER, 1907 |
475 - Jedna z mnoha slavobran![]() Při příležitosti návštěvy císaře v roce 1901 poblíž nádraží Františka Josefa I., těsně před zahájením jeho přestavby. Na snímku je rušno - rodinky využívaly vycházek do parku a často si zašly alespoň na chvilku i na protilehlé nádraží. Příjezdy a odjezdy vlaků byly stále vzrušující podívanou nejen pro malé, ale i pro dospělé. Domů je pak odvážela další skvělá vymoženost novodobé techniky, elektrická tramvaj, která již čtvrtým rokem spojovala nádraží s ostatními částmi města - s Žižkovem a Královskými Vinohrady. Vpravo za plotem a bránou vidíme skladiště tzv. zboží na rychlo. Tyto zásilky se přepravovaly osobními vlaky, které dorazily do Vídně za 13 hodin. Jinak trvala doprava nákladů do hlavního města říše 16-20 hodin, kupecké zboží se dopravovalo do tří dnů. SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1901 |
1 nahoru 3 |
Veškerý obsah těchto webových stránek je chráněn autorským právem. Kopírování, rozšiřování či jakékoli jiné zužitkování obsahu je bez souhlasu autorů zakázáno. Porušení autorských práv a neoprávněné užití obsahu těchto webových stránek je postižitelné v občanskoprávním i v trestním řízení.