Staré pohlednice a dobové fotografie Praha   Nové Město 2/3

418 - Pohled z Karlova náměstí do celého průběhu Ječné ulice

V pozadí jsou dokonce vidět věže kostela sv. Ludmily na Královských Vinohradech. Ve středověku se ulici říkalo Sviňský trh, neboť se zde prodávala prasata. Později ječmen - proto se tak dodnes nazývá. Ještě kolem roku 1800 byla Ječná ulice řídce zastavěná, mezi nízkými domky se táhly zdi zahrad. Teprve na přelomu 19. a 20. století začala intenzivnější výstavba vyšších činžovních domů, byly položeny koleje pro elektrickou tramvaj a celá ulice předlážděna. V popředí, při ústí ulice na náměstí, vidíme zleva nárožní dvoupatrový dům U kamenného stolu, čp. 550, zbořený kolem roku 1908. Na jeho místě byl v roce 1911 postaven jeden z nejtypičtějších objektů nastupující české moderny od T. Petříka a K. Roštíka. Vpravo je roh kostela sv. Ignáce z Loyoly.

LAKOVANÝ BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. V. KRÁTKORUKÝ, 1908

419 - Ječná ulice směrem ke Karlovu náměstí - v opačném pohledu než obr. 418

Zprava na nároží ulic Štěpánské a Ječné je dům čp. 544, sídlo policejního komisařství. Ve čtvrtém domě, čp. 547, byla v roce 1900 zřízena první menza pro mediky a techniky, kteří sem docházeli na stravu z blízkých vysokých škol. Zleva je kostel sv. Ignáce, před ním dva staré domy, Salmovská ulice a řada pěti domů k Lipové ulici, jejíž nároží ještě vidíme na snímku. Ve zmíněné řadě, v domě čp. 508, bylo sídlo velmi aktivního cyklistického klubu Praha a na nároží mimo záběr, v čp. 511, byla známá Schöblova restaurace, počátkem 20. století sídlo Klubu sběratelů pohlednic. Elektrická tramvaj jede přes Karlovo náměstí do Spálené ulice. Chodci zatím bez obav přecházejí ulici - semafory se v Praze začnou objevovat až ve 30. letech.

SVĚTLOTISK. C. FISCHL, KOLEM 1903

420 - Střední část Ječné ulice v pohledu od Karlova náměstí

Zástavba v tomto úseku pochází převážně z 80. let 19. století. Jednou z výjimek je druhý dům zprava U zlatého kříže, čp. 516, původně středověký, klasicistně přestavěný. Byla v něm hudební škola. Naproti, na nároží ulice U Karlova, stojí rozsáhlá novorenesanční budova C. a k. české reálky, čp. 517, postavená v letech 1873-1875. V třetím domě zleva, U křtěnců, působila jedna ze škol pro výchovu služek. V bohatších rodinách bylo samozřejmostí je zaměstnávat. Proto školy tohoto zaměření, včetně zprostředkovatelen, výborně prosperovaly. V době pořízení snímku byla ulice již spojnicí mezi Královskými Vinohrady a nově vybudovaným nábřežím Palackého. Proti minulosti se stala živější, avšak obchody zde ještě dlouho byly druhořadé a bylo jich tu také daleko méně, než v souběžné Žitné.

BAREVNÝ SVĚTLOTISK. K. ZUNA, KOLEM 1908

421 - Pohled do celého průběhu Žitné ulice z Karlova náměstí až k Táborské ulici

Původní stará zástavba, většinou středověká, s výjimkou nízkého domu na nároží Příčné ulice, byla kolem roku 1880 nahrazena řadou výstavných novorenesančních domů. Zleva velký nárožní dům, čp. 669, s balkonem a kavárnou U Karla IV. Další dva domy, čp. 1688 a 1670, byly postaveny na pozemcích vyčleněných z původní parcely tohoto nárožního objektu. V druhém domě zleva (za lucernou) má dnes malý antikvariát Z. Križek, specializovaný na grafiku, plakáty a staré pohlednice. Ve třetím domě zprava, s arkýři uprostřed, bydlel první ministr financí Československa Dr. A. Rašín - tvůrce pevné koruny v evropském měnovém chaosu po 1. světové válce. Před tímto domem byl dne 17. února 1923 z politických důvodů zákeřně zastřelen devatenáctiletým anarchokomunistou, úředníkem pojišťovny.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. KOLEM 1902

422 - Střední část Žitné ulice od Štěpánské k Táborské

Střídají se zde domy původně středověké s klasicistními fasádami a objekty novější, postavené po roce 1870. Ke staré zástavbě patří první dva domy zleva, čp. 607 a 606. Další dvoupatrový dům, v jádru středověký, stojí na nároží ulice Ve smečkách. V třípatrovém domě čp. 1383 měl pohřební ústav K. Fuchs. Za ním, na nároží Krakovské, vidíme vysoký objekt, postavený na místě tří středověkých domů. Na pravé straně v domě U zeleného stromu bylo sídlo Spolku ošetřovatelek Červeného kříže pro království České. V dalším domě, čp. 570, na nároží ulice V tůních mělo tiskárnu katolické družstvo Vlast, vydávající stejnojmenný měsíčník, týdeník Naše listy a čtrnáctideník Vychovatel. Na rozdíl od honosných plynových luceren na nedalekých bulvárech jsou zdejší jen funkční.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1899

423 - Průhled Žitnou ulicí

Z křižovatky se Štěpánskou k ulici Táborské až do Palackého třídy na Královských Vinohradech. Vlevo je nárožní dům Dva klíče, čp. 610, s jediným noblesnějším a krásně vyřezávaným výkladcem obchodu v ulici. Jeho majitel Č. J. Hadrbolec zde prodával textilní zboží, které propagoval na poutačích umístěných mezi okny prvního patra. V domě bydlela do roku 1904 M. Pečírková, která po manželovi vydávala dlouhá léta oblíbený Pečírkův kalendář. Vpravo je zahrada fary u sv. Štěpána, která zde stála již v roce 1440. Žitná byla tichá ulice, neboť kromě horního krátkého úseku jí tramvaje neprojížděly. Teprve po 2. světové válce zde jezdily trolejbusy až do jejich zrušení v roce 1972.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, KOLEM 1908

424 - Střední část ulice Štěpánské ve směru od Žitné ulice k Václavskému náměstí

Ulice nese název po kostelu sv. Štěpána, který stojí ve výše položené části, poblíž Ječné (viz obr. 426). Na to, že vycházela z Václavského náměstí a spojovala je s Žitnou a Ječnou, byla poměrně klidná a méně frekventovaná. Tomu odpovídal i menší počet obchodů. Řada domů na západní straně začíná vlevo domem čp. 647. V následujícím patrovém dvojdomě, čp. 645 a 646, bylo v roce 1848 policejní komisařství pro horní Nové Město. Dvoupatrové domy za ním patří ještě ke starší zástavbě, následující tři jsou již novější (postavené kolem roku 1880). V místě prvního, nejvyššího z nich, bydlel v roce 1835 MUDr. Jan rytíř Carro, jenž zaváděl v Praze očkování. Ulice V jámě (před domem s kopulí) se jmenuje podle jam a prohlubní, do nichž okolní pasíři odpradávna odhazovali odpadky ze zpracovaných kůží.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, KOLEM 1906

425 - Část východní strany Štěpánské ulice poblíž Václavského náměstí v pohledu od ústí ulice V jámě (vlevo, již mimo záběr)

Jde o velmi vzácnou pohlednici, zachycující ještě starou zástavbu předcházející dnešní - ani jeden dům na této straně již nestojí (torzo bývalého domu Schlaraffie, čp. 623, bylo při soudobé rekonstrukci hotelu Alcron začleněno do jeho komplexu). Zprava vidíme průchozí dům U Hřebeckých, čp. 622, s prodejnou uhlí, dále úzký třípatrový honosný dům, čp. 623, v té době sídlo německého spolku Schlaraffia, v přízemí s hostincem, kam s oblibou chodívali také buršáci. Za ním je protáhlý patrový dům, v němž byla později tiskárna E. Leschingera. Po jeho zboření zde v meziválečném období postavili luxusní hotel Alcron s 279 lůžky. V následující třípatrové budově, čp. 625, byl známý Dvorní pivovar s hostincem a pozdějším kabaretem. Řada domů na snímku končí pivovarem U Primasů, zbořeným koncem 20. let. Na jeho místě je dnes rozlehlý palác Komerční banky.

SVĚTLOTISK. E. SCHMIDT, DRÁŽĎANY - BUDAPEŠŤ, 1898

426 - Průhled Štěpánskou ulicí ke kostelu sv. Štěpána, jehož věž vidíme v pozadí

Poblíž kostela se již dávno před založením Nového Města rozkládala osada Rybníček (byly tu tři rybníčky) se starým kostelíkem sv. Štěpána (dnešní rotunda sv. Longina). Pozemky náležely řádu křižovníků s červenou hvězdou, který tu po založení Nového Města nechal postavit nový farní kostel pro širší okolí. Z rybníčků byl ve 14. století veden do kašen Koňského a Dobytčího trhu snad první pražský vodovod. Zleva dvojdům Černý orel, čp. 616 a 615, v němž bylo původně německé gymnázium, které se po roce 1900 přestěhovalo do následující, vyšší budovy čp. 614 - zvané Na Květoni. Na chodnících vysázené stromy tu dlouho nevydržely. Po postupné přeměně ulice na rušný postranní bulvár byly brzy poté odstraněny.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1901

427 - Jižní a nejvýše položená část Vodičkovy ulice

S věží a východním traktem Novoměstské radnice od nároží ulic Jungmannovy a Vodičkovy (které vidíme na obr. 431). Ulice je spojnicí dvou největších novoměstských náměstí - Václavského a Karlova. Zleva v ohybu ulice stojí starší domy, čp. 680 až 678, s řadou obchodů, za nimi, na nároží úzké Hopfenštokovy ulice (viz obr. 436), vyšší dům U Řečických, čp. 677, s reklamou na boční stěně. Zprava je část barokního domu knížete A. J. Schwarzenberka, čp. 16, zasahující svým zadním přístavkem do ulice Lazarské. V domě se nachází sklad a prodej plodin ze Schwarzenberského panství. V dalším domě, čp. 15, na nároží Lazarské, původně středověkém s barokní fasádou, sídlí Národní záložna. Po zboření obou objektů koncem 20. let bude na jejich místě postaven funkcionalistický palác Báňské a hutní společnosti podle projektu J. K. Říhy.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1906

428 - Dům U Štajgrů, dříve U Vodičků, čp. 699, na východní straně Vodičkovy ulice

Původně dva středověké domy spojil po roce 1467 jejich majitel, řezník J. Vodička. Tím vznikl v ulici tehdy největší dům a po jeho majiteli byla pojmenována i celá komunikace. Objekt byl barokně přestavěn a stál ještě počátkem 20. století, kdy patřil velkoobchodníkovi J. Novákovi, jehož jméno je na fasádě, kam se podíváme. V domě byl hostinec U Štajgrů (první vchod) a obchodní dům s látkami a krejčovstvím firmy J. Novák. Její majitel zbohatl natolik, že si na místě starého domu mohl nechat postavit v letech 1902-1903 dle projektu architekta O. Polívky jeden z nejrozsáhlejších a nejkrásnějších secesních domů v Praze. Tento ve své době největší obchodní dům nazvaný U Nováků vydával také vlastní propagační pohlednice. Až do roku 1993 zde bývala pověstná filatelistická burza.

AUTOTYPIE. J. NOVÁK, 1900

429 - Vodičkova ulice

Od Vyšší dívčí školy (vpravo mimo záběr) k Václavskému náměstí. Zprava na nároží ulice Školské vidíme dům čp. 695 s klasicistní fasádou, v jehož přízemí byla známá Národní kavárna. Další dům, čp. 696, je rovněž nárožní, s bočním průčelím do ulice V jámě. Část domu byla později při rozšíření ulice zbourána. Nové průčelí stoupilo z ulice - dnes je zde známý Branický sklípek. Vlevo stojí monumentální novorenesanční Hlávkův palác, čp. 735 a 736, se štíty a bohatou sgrafitovou výzdobou, postavený v roce 1889 J. Tesařem a J. Fantou, jehož druhé průčelí je obráceno do Jungmannovy třídy. Jde o rozsáhlý komplex čtyřpatrových domů s komfortně vybavenými nájemními byty - v té době nejvýnosnější v Praze (vynášel 53 tisíc zlatých ročně). V přízemí byla řada obchodů a velká Akademická kavárna (dnes je zde jídelna firmy McDonald).

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1899

430 - Severní strana Lazarské ulice od Vodičkovy ke Spálené

Zprava vidíme část zadního traktu již zmiňovaného domu čp. 16 a nízký dům na nároží Vladislavovy ulice, čp. 45. na jejich místě je dnes komplex moderních budov bývalé Báňské a hutní společnosti z roku 1930, sídlo českých vládních úřadů v době bývalé Československé federace, v podzemí s divadlem Komedie. Podél chodníku na malém plácku až k Vladislavově ulici se rozprostíralo tržiště s ovocem, zeleninou a jiným zbožím. Navazovalo na tradici zdejších trhů, zejména masných krámů, které stály přímo uprostřed ulice od založení Nového Města až do ledna roku 1898. Za tržištěm na nároží Vladislavovy a Lazarské stála nevzhledná barokní budova kláštera sv. Trojice, čp. 46, později přeměněná na kasárny. Po jejich zboření v roce 1899 zde byly postaveny tři nové objekty, které vidíme na snímku. Také dvoupatrový objekt zcela vlevo na nároží Spálené ulice, čp. 82, byl v roce 1910 zbořen. Na jeho místě je dnes secesně-kubistický dům Diamant od E. Králíčka.

SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1905

431 - Průhled do celé Jungmannovy třídy (vlevo) a větší části Vodičkovy
ulice (vpravo)

V popředí je nádherný barokní dům, čp. 730, známého sochaře M. Brauna. Na jeho fasádě vidíme meziokenní plechové reklamní štíty, na nároží Jungmannovy třídy pak propagační skříňky známého fotografa J. Mulače, který měl od roku 1896 ateliér ve Vodičkově ulici. Objekt zde bude stát ještě deset let, než bude zbourán a na jeho místě postavena budova České spořitelny. Před domem stojí nově instalovaný válcový reklamní sloup, zatím ještě bez plakátů. Sloup byl patentován již v roce 1824 v Londýně a používaný o 30 let později v Berlíně cirkusem Renzk propagaci jeho představení. Za Braunovým domem stálo původně pět starých domů. Po jejich zboření kolem roku 1900 byl na jejich místě postaven velký činžovní dvojdům, n.čp. 732, s průčelími do obou ulic.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. E. ČÍŽEK, KOLEM 1900

432 - Jungmannovo náměstí

S pomníkem českého buditele a jazykovědce J. Jungmanna (1773-1847), autora Slovníku česko-německého, Historie literatury české, Slovesnosti atd. Bronzová socha na žulovém podstavci byla postavena v roce 1878 dle modelu L. Šimka, nákladem podpůrného spolku spisovatelů Svatobor, založeného F. Palackým v roce 1860. Ve středověku zde byl hřbitov, u jehož severní zdi se nacházela původní nízká zástavba, přibližně v místě řady deseti domů vlevo (čp. 761-771). Nejstarší z nich je protáhlý dům U Mottlů, předtím U zlatého věnce, čp. 761, s barokní fasádou (viz obr. 316). Budova vpravo je františkánská fara z roku 1788, za ní na nádvoří stojí chrám P. Marie Sněžné, založený v roce 1347, jehož klenba je v Praze a v celých Čechách nejvyšší - 35 m. Na náměstí vidíme stanoviště fiakrů, které tu bylo již od 90. let 18. století.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. KOLEM 1904

433 - Východní strana Jungmannovy třídy - pohled od Vodičkovy ulice
k Jungmannovu náměstí

Zprava vidíme dvoupatrový dům, čp. 733, patřící ke skupině pěti zbořených domů, na jejichž místě vyrostla novostavba n.čp. 732 (viz také obr. 431). Za ním stojí dům U Kabounských, čp. 734, nově postavený kolem roku 1890. Následuje již zmiňovaný Hlávkův palác s členitým protáhlým průčelím, v přízemí s řadou exkluzivních obchodů a hudebním nakladatelstvím M. Urbánka. Ve dvoře byla Kobrova tiskárna. S velkou hmotou paláce kontrastuje následující nízký dům ze staré zástavby, zvaný Bambasovský, čp. 737. Za ním, na nároží Palackého ulice, ještě stojí budova hotelu Victoria, čp. 738, v němž se v roce 1848 nacházel úřad Kouřimského kraje, ke kterému paradoxně v té době patřil Karlín i Vyšehrad. Na protějším nároží v domě n.čp. 739 z 90. let 19. století sídlila První občanská záložna.

SVĚTLOTISK L. J. ČECH, KOLEM 1899

434 - Nárožní Mottlův dům na Jungmannově náměstí, čp. 761

S hlavním průčelím do Ferdinandovy třídy a bočním do Ovocné ulice. Dům si nechala postavit Ústřední banka českých spořitelen na místě dvoupatrového barokního domu (viz obr. 316 a 432) v roce 1906 K. Mottlem ve stylu florální secese. Zprava na nároží Jungmannovy třídy stojí starý dům U zlatého říšského jablka, čp. 752, dvorního zlatníka a klenotníka W. Rummla. Dnes je na jeho místě moderní objekt bývalé pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurta z roku 1931 od K. Roškota a F. Lehmana. Vlevo na nároží Ovocné a Perlové vidíme dům čp. 371, jehož majitelem byl v 19. století, jak se uvádí, bohatý obchodník se železem Reach. Jeho patrně chudší kolega stejného jména měl obchůdek se starým železem v ghettu (viz obr. 243).

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. 1906

435 - Severní strana Palackého ulice mezi Vodičkovou ulicí (v popředí)
a Jungmannovou třídou (v pozadí)

Před založením Nového Města tu byly bahnité tůně a místu se říkalo Na louži. Ulice byla vystavěna již koncem 14. století. V průběhu staletí měla různá jména, např. Tandléřská, Pasířská. Koncem 19. století byla pojmenována po českém historikovi a politikovi F. Palackém. Starší zástavbu představují už jen barokní palác Mac Newenův, čp. 719, vystavěný v roce 1780 I. J. Palliardim se střízlivou pozdně rokokovou výzdobou a obloukovým štítem, pozdější rodinný dům Palackého; tři domy s klasicistní fasádou před ním; a další, nízký dům, vklíněný mezi dvě čtyřpatrové novostavby z 90. let 19. století. V jednom z nich (za palácem) bydlel a měl v něm ateliér R. Bruner -Dvořák (který je s největší pravděpodobností také autorem snímků na obr. 146, 180 a 216), osobní fotograf arcivévody Ferdinanda d’Este. Na dvoukoláku v popředí čekají na zákazníka dva posluhové.

SVĚTLOTISK. L. J. ČECH, KOLEM 1900

436 - Hopfenštokova ulice od Školské k ulici Vodičkově

Je to jedna z typických užších postranních ulic, jakých je v okolí víc. Původně se nazývala Řeznická, později Proti šatlavě podle vězení v protilehlé Novoměstské radnici. Novější jméno získala po fyzikovi J. Hopfenštokovi, který vlastnil dům čp. 674 na nároží Vodičkovy ulice (v pozadí vlevo). V něm byla také poliklinika české univerzity a známá pivnice dvorního pivovaru U Primasů. Vpravo na nároží Školské ulice vidíme obecnou novoměstskou školu pro chlapce, čp. 1442, postavenou na místě bývalého domu U Ambrožů s velkou zahradou. Kolem roku 1930 zde byla Živnostenská škola a sídlo Pěvecké obce československé, která od roku 1897 vydávala Věstník pěvecký a hudební.

SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, KOLEM 1908

437 - Vladislavova ulice

Uprostřed s budovou Měšťanské besedy, čp. 1477, od Charvátovy ulice k Lazarské. Ulice nese jméno krále Vladislava Jagellonského, který komunikaci nechal zřídit na území bývalého židovského hřbitova ze 13. století, zvaného Židovská zahrada. Dům Besedy byl postaven v roce 1870 jako společenské středisko českého měšťanstva, které se začalo sdružovat od roku 1845. První sídlo Besedy bylo v Uršulinské ulici, čp. 144 (u otevření v roce 1846 byl i arcivévoda Štěpán), druhé v ulici Na příkopě v domě U černé růže, teprve třetím sídlem se stala budova na snímku. K objektu přiléhala velká zahrada se zajímavě řešenou zdí dle návrhu architekta Stibrala. Jednou z mnoha činností Besedy byla později ve 30. letech popularizace společenského tance. Od poloviny 50. let tu bylo sídlo Čs. televize, dnes je zde TV Nova.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN., 1898

470 - Prosluněná severovýchodní průčelí domů v ulici U Městského sadu
poblíž Václavského náměstí

Na jejich místě byla až do údobí 1874-1875 nízká řídká zástavba prostoupená zahradami. V místě aleje stromů vpravo se táhly barokní hradby, které od zmíněné zástavby dělila poměrně úzká ulička. Ta byla po zbourání hradeb a starých domků podstatně rozšířena a po její levé straně vyrostla řada reprezentativních, novorenesančních domů čp. 1623-1620. Za nimi, na nároží ulice Bredovské, v době pořízení snímku ještě stál přízemní empírový hostinec s několika stromy na chodníku - byl zbořen až v roce 1923. Na jeho místě si nechal uhlobaron Petschek postavit bankovní palác. K tomu si pozval německého architekta M. Spielmanna, který stavbu v historizujícím slohu po třech letech dokončil. Palác byl za protektorátu zabrán německým Gestapem. Bylo v něm vyslýcháno a mučeno mnoho českých vlastenců.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1900

471 - Mariánská ulice v úseku od Růžové (vlevo mimo záběr) k Hybernské

Kdysi se nazývala Chudobická po roztroušené osadě Chudobice, která tu existovala ještě před založením Nového Města. Jméno Mariánská získala v roce 1839 po Marii Anně, císařovně rakouské a poslední české královně. Vpravo, asi 60 m za stromořadím, se táhly novoměstské hradby. Vlevo na místě souvislé řady domů se kdysi, stejně jako v sousední ulici U Městského sadu, střídaly menší domky se zahradami. Až do roku 1885 stál v místě čtvrtého domu zleva starý objekt, čp. 958, a před ním v ulici další, čp. 959, zasahující téměř k hradbám. V obou objektech, které patřily k sobě, se nacházela pila, jejíž majitelem byl otec známého českého básníka J. Zeyera. Vznik nové zástavby v rozmezí let 1875-1900 souvisí se zbouráním hradeb a vytvořením nové a širší Mariánské ulice. Reklamní sloup v pozadí stojí u vchodu do Jerusalémské ulice.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1900

472 - Část Městského sadu s rybníčkem před nádražím Františka Josefa I

Po zbourání hradeb v úseku mezi bránami Koňskou a Novou v roce 1875 získalo město rozsáhlé plochy pro novou zástavbu a komunikace, ale hlavně pro zřízení nového parku před nádražím. Měl být náhradou za zrušené soukromé zahrady a oblíbené procházky Pražanů po hradbách. Po vyrovnání terénu se sem k úpravě záhonů navezlo na 10 tisíc m3 kvalitní zeminy, vytěžené při kopání základů Rudolfina. Vzrostlé okrasné stromy se sem přivážely z ostatních městských parků. Uprostřed bylo zřízeno kulaté květinové náměstíčko a přímo pod nádražím, nákladem 52 tisíc zlatých, jezírko se skalkou, rybičkami a labutěmi. Aby se zamezilo víření prachu, visely tu od roku 1902 tabulky se žádostí, aby dámy nenosily vleček.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1900

473 - Bredovská ulice od Nového německého divadla k Jindřišské ulici
s průhledem do Panské

Ulice dostala jméno po hrabatech z rodu Bredů, kteří vlastnili dům čp. 936. V popředí ji křižuje ulice Mariánská. V její linii Bredovská ulice před rokem 1874 končila, neboť celý prostor v popředí snímku byl souvisle zastavěn. Stál zde rozlehlý dům U zlatého korábu a Krátlova zahrada, která zasahovala až k hradbám. Po zbourání domu se menší část pozemku použila na prodloužení Bredovské až k nově založenému Městskému sadu, větší část posloužila nové zástavbě, mimo jiné i domu čp. 1597 (vpravo). Zcela vlevo stojí starší klasicistní dům čp. 929, před nímž se nacházela zahrada (mimo záběr). Na jejím místě bude později postaven Petschkův palác. Na konci ulice vlevo, na nároží Jindřišské, vidíme boční trakt poštovního a telegrafního ředitelství.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1900

474 - Nové německé divadlo v Sadové ulici (také Sadová silnice), čp. 104

Kamenná budova byla postavena v letech 1886-1887 podle plánů vídeňských architektů F. Fellnera a H. Helmera. Došlo tu k zajímavému skloubení stavebních slohů - vnějšek objektu je novorenesanční, vnitřek však ve stylu rokoka. Hrály se v něm opery a operety, méně již činohry. Nevýhodou divadla bylo sousedství s nádražím. Operní představení, ale zejména nástupy sólových partů, byla často rušena pískotem parních lokomotiv. V meziválečném období do stávalo divadlo od státu 2 miliony korun roční subvence. Za to se zde mohla dvakrát týdně hrát česká představení. V roce 1945 bylo přejmenováno na Divadlo 5. května a po pěti letech na Smetanovo. Dnes je to Státní opera Praha. Stejně jako dříve, je její repertoár zaměřen na operu a balet.

LAKOVANÝ BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. D. KOSINER, 1907

475 - Jedna z mnoha slavobran

Při příležitosti návštěvy císaře v roce 1901 poblíž nádraží Františka Josefa I., těsně před zahájením jeho přestavby. Na snímku je rušno - rodinky využívaly vycházek do parku a často si zašly alespoň na chvilku i na protilehlé nádraží. Příjezdy a odjezdy vlaků byly stále vzrušující podívanou nejen pro malé, ale i pro dospělé. Domů je pak odvážela další skvělá vymoženost novodobé techniky, elektrická tramvaj, která již čtvrtým rokem spojovala nádraží s ostatními částmi města - s Žižkovem a Královskými Vinohrady. Vpravo za plotem a bránou vidíme skladiště tzv. zboží na rychlo. Tyto zásilky se přepravovaly osobními vlaky, které dorazily do Vídně za 13 hodin. Jinak trvala doprava nákladů do hlavního města říše 16-20 hodin, kupecké zboží se dopravovalo do tří dnů.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1901

1  nahoru  3